Volarismus

Existují místa, kde je historie stále přítomná, přestože lidé, kteří ji utvářeli, už dávno odešli. Volary, malé město na Šumavě, jsou jedním z nich.

V roce 1946, po skončení druhé světové války a nacistické okupace Československa, byla většina zdejšího německého obyvatelstva odsunuta. Rodiny opouštěly své domovy, majetek i místa, kde před nimi žily celé generace. Město zůstalo, ale jeho identita se zásadně proměnila.

Ve Volarech jsem se narodil a o mnoho let později zde založil mezinárodní umělecké hnutí Volarismus. Vztah mezi historií místa a lidmi, kteří v něm žijí, proto pro mě není pouze abstraktním tématem. Je součástí prostředí, ve kterém jsem vyrůstal a které dodnes ovlivňuje mou tvorbu.

Nechci však, aby tato výstava byla pouze o poválečném odsunu Němců. Stejně tak nechci zpochybňovat utrpení způsobené nacistickou okupací ani přehlížet historické okolnosti, které událostem roku 1946 předcházely.

Zajímá mě mnohem širší otázka. Jak snadno může člověk ztratit právo žít na místě, které považuje za svůj domov?

Rádi bychom věřili, že podobné události patří minulosti. Přesto jsme stále svědky vysídlování celých komunit, ničení měst a pronásledování lidí kvůli jejich národnosti, náboženství nebo identitě. Ukrajina, Súdán, Gaza i další části světa nám připomínají, že nejde pouze o historické otázky.

Samozřejmě, každá z těchto situací je jiná. Jejich příčiny, odpovědnost jednotlivých aktérů ani politické okolnosti nelze jednoduše ztotožňovat. Za každým konfliktem však stojí konkrétní lidské osudy, které zásadně ovlivňují rozhodnutí, nad nimiž jednotlivci často nemají žádnou kontrolu.

A právě zde podle mého názoru může umění sehrát důležitou roli.

Volarismus vznikl v regionu poznamenaném národnostními hranicemi a historickým rozdělením. Dnes však spojuje umělce z České republiky, Moldavska, Itálie a Rumunska. Pocházíme z různých prostředí, používáme odlišné výtvarné jazyky a nemusíme mít vždy stejné názory. Právě tuto rozmanitost považuji za jednu z našich největších předností.

Pro tuto výstavu jsem oslovil osm členů Volarismu, aby se prostřednictvím své tvorby zamysleli nad otázkou sounáležitosti, osobní i kolektivní paměti, svobody a hranic, které mezi sebou jako společnost vytváříme.

Nečekám, že budou ilustrovat historické události nebo vytvářet politická prohlášení. Každý z nich by měl k tématu přistoupit prostřednictvím vlastní umělecké zkušenosti a osobní interpretace.

KDO MÁ PRÁVO ZŮSTAT? není výstavou, která by měla obhajovat jeden národ nebo odsuzovat jiný. Je především pokusem otevřít otázku, jakými mechanismy se z lidí stávají cizinci, někdy dokonce i v místech, kde se narodili.

Jsem přesvědčen, že umění nemusí být vždy příjemné a srozumitelné na první pohled. Někdy je jeho úkolem vyvolávat pochybnosti, narušovat naše jistoty a konfrontovat nás s otázkami, kterým bychom se raději vyhnuli.

A právě jednu takovou otázku tato výstava pokládá.

Kdo má právo zůstat? A kdo má právo o tom rozhodovat?

Vít Pavlík
Kurátor výstavy a zakladatel Volarismu