Suzanne Široká, Kráska a Netvar

9. 2. 2010 – 7. 3. 2010

„ Maluji obrazy jako dojem z naší životní cesty, vnitřního hledání, kde nacházím poklady během našeho setrvávání na světě. Vidím například květiny na podlaze a maluji vnitřní hvězdy člověka. Vidím smutek a maluji krajinu tápající za smutkem, nebo vodopád a oheň tápající za hněvem. Nebo docela jednoduše: maluji labyrint svých snů vzájemně vybalancovaných dualit v labilní rovnováze: Kráska a zvíře na houpačce. A mým cílem je, aby se mé já a můj divák v obrazech potkaly, abychom všichni naslouchali našemu vnitřnímu světu, abychom z toho měli radost a abychom tento svět ve své každodennosti přijali za svůj. Mé barvy jsou většinou silné a jasné, nicméně ne vše je vždy takové, jak to vypadá. Změna perspektivy v obraze je pro mě důležitá, a také prostor, který není ohraničený, je putující. Průzory, jež se snad v budoucnu teprve ukáží. Nemožné, které tady existuje. Malířka má svobodu, ukázat zázrak: toto setkání pošetilé svobody a blázna, je možné. Ještě slovo k lidem na mých obrazech. Většinou jsou to lidé, které neznám, kteří ale vyzařují něco, co jsem prožila, co mnoho lidí dnes prožívá. Jsou tam tedy všichni moji blízcí známí a blízcí známí Vás diváků.“ Řekla Suzanne Široká ke své výstavě v Galerii Nová síň.

® foto Jaroslav Kučera