Spolek sochařů ČR "Lechtivá socha"

3. 4. 2019 – 14. 4. 2019

Sochařem je každý z nás, každý z nás je sochou, tvrdí zastánci rozšířeného pojmu sochařství až do krajnosti. Oproti tomu sochař a teoretik umění Zdeněk Palcr mluvil v 70. letech o konci (principu) sochy. Palcr nahlédl nebezpečí rozšiřování pojmu sochy a sochařství, které vede k rozplizlosti a ztrátě (původního) významu. Rozšiřujeme-li kupříkladu gumu v trenýrkách a přizpůsobujeme-li se tím figuře a jejím potřebám, je to žádoucí. Rozšíříme-li však gumu přes míru, trenýrky z tělesa spadnou a pozbydou svého smyslu. Král je nahý! Výkřiky dítěte, blázna, provokatéra anebo nesmiřitelného polemika ovšem zůstávají skoro bez povšimnutí, podobně jako třeba výrok Kurta Gebauera: „Všichni mě mají za sochaře, ale sochy přitom celý život dělám jen tak bokem.“ (Týden 6. 7. 2018). Pan profesor veškerého sochařství na UMPRUM dělá sochy jen tak bokem?

Pořadatelem výstavy je Spolek sochařů ČR. Spolkový život už dávno nefrčí. Tah na branku mají ti, kteří kopou sami za sebe a jsou (za každou cenu) originální. Jenže skutečná originalita klasické hodnoty a tradice přesahuje, jinak jde o nesmyslný blábol; ve sportovním příměru gól v brance, do které padá místo míče cokoliv, třeba nafouknutá bublina. Vymizí-li hranice a jasná (sportovní) pravidla, nemůžeme soutěžit, hodnotit, posuzovat a hlavně porozumět. Spolek sochařů se hlásí k sochařsko-řemeslné intelektuální tradici a snaží se ji pozvednout. Někteří teoretici, filosofové, umělci etc. promýšlejí pojem sochy a sochařství. Filosof Zdeněk Vašíček přitom varuje: „(Určité) pojetí umění, vám může způsobit prožívací potíže“.

Nehledáme souvislosti děl ((ty obstarávají jen díla druhořadá (Zd. Vašíček)) ani umělé téma. Hledáme svébytné sochy a jejich vzájemnost v galerijní prostoře. Hledáme určitou kvalitu sochy. Sochy, která nás vede cestou jejího vzniku až k pochopení jí samotné. Sochy, která má logiku a lze ji ve vzájemnosti s pozorovatelem oživit. Hledáme sochu, která ztrácí zdání modernosti a ve skutečnosti moderní je.

Vyjádříme-li to ve starořecké tradici protikladů, s nimiž sochaři rádi pracují (př. když chladným betonem ztělesňují mladí) hledáme a neopouštíme:

  • Krásné proti exklusivnímu
  • Hloubku proti povrchnosti
  • Vznešené proti banálnímu
  • Paměť proti prvoplánovému myšlení
  • Náročnost proti lacinosti
  • Důvtip proti výsměchu
  • Skutečné proti šokujícímu
  • Naléhavost proti publicitě
  • Výmluvnost proti užvaněnosti
  • Soustředěnost („Zpomalte, pracuje se“! Zbyněk Sekal) proti rychlosti
  • Trvalé (věky přítomné) poselství proti pomíjivosti (dobového nesmyslu)
  • Stání proti neusazenosti
  • Proporce proti deformovanosti
  • Vnitřní formující sílu proti (na/vy)dutosti
  • Plasticitu (Kurt Badt) proti okamžikovosti
  • Vnitřní příčiny vzniku proti převládnutí těch vnějších
  • Nezaměnitelnou individualitu proti quasioriginalitě
  • Životní plnost pramenící z duchovnosti proti nadvládě stereometrických forem, racionální vypočítavosti anebo napodobování přírody
  • Vyváženost proti ovládnutí prostoru nebo pohlcení prostorem
  • Uvolnění a starost (Stanislav Podhrázský) proti bezuzdné svobodě
  • Lechtivost proti ztrnulosti objektu

Dokonalá socha existuje jen v úmyslu a konceptu. Přesto se její tvůrce musí zas a znovu pokusit o nemožné, aby alespoň jednou či párkrát za život dosáhl možného. Podobně jako řecký mořský bůh Protéus bere na sebe socha různé podoby. Podoby a formy obsažené v ideálním (pra)tělese čekají na to, aby se od-dělily a vyjevily se nám. Slovy filosofa Petra Rezka hledáme sochu, která „se řídí tělem, není odlitkem, ale rekonstruuje je tak, aby umožnila ukázat logiku věci jako stavbu. Socha je kopytem v tom smyslu, jako je naše porozumění soše botou.“ Hledáme sochu, kterou svým nazíráním polechtáme a ona je připravená se pohnout. Sami sebe zlechtat nemůžeme, už jenom proto nejsme sochami.

PhDr. Pavlína Bartoňová